V příjemně neformální atmosféře se minulé pondělí nesl podvečer na půdě ZUŠ Adolfa Voborského v Praze 12. Na 16 lidí přišlo vypít pomyslné i skutečné kafe společně s Olgou Richterovou a měli tak možnost probrat vše, co je zajímá. Spolu s bábovkou přišla řeč na řadu zajímavých témat, přirozeně se však debata stočila k událostem nejaktuálnějším, situaci na Ukrajině a příchodu válečných uprchlíků.

Byť mají Piráti resort zahraničí, konkrétně se k otázce strategie Olga Richterová vyjadřovat nechce, bude zveřejněna celou vládou v polovině dubna. Hodnoty Pirátů však zůstávají stále dobře čitelné. S diskutujícími se shoduje v potřebě znovu upevnit transatlantickou vazbu. „České ministerstvo zahraničí může být jen tak silné, jak silná je Evropa. Existenční ohrožení Putinovou agresí nám umožňuje změnit kurz, který tady roky byl. Rozpojení transatlantických vazeb bylo aktivním zájmem Ruska. Rusko podporovalo znovuzvolení Donalda Trumpa a dnes už se ví, že Trump chtěl vystoupit z NATO. Jsme svědky toho, že Putin roky šikovně hrál vysokou geopolitickou hru, a to s politiky mnoha západoevropských zemí včetně Francie, Velké Británie a Německa,“ připomíná kontext Richterová.

„Teď musíme demokraticky, ale rázně odpovědět. Ať už se to týká placeného šíření dezinformací, aktivit ruských tajných služeb, nebo energetiky v budoucnu. Těsnost transatlantických vazeb je nasnadě,“ míní a připomíná, co je ve hře: „Všichni se soustředíme na pomoc Ukrajině, ale v tom širším horizontu si asi všichni uvědomují, že je to globální hra na desetiletí dopředu o tom, jak se spojí funkčním způsobem velké demokracie.“

Za počáteční váhavost západoevropských zemí rozhodně nechce nikoho pranýřovat, je v tomto smířlivá. „Nemají tu přímou historickou zkušenost s Rusy, která je prostě nepřenositelná, a proto je obtížné jim vysvětlit, že diplomatická dohoda pro Rusko není něčím, na co by se dalo spolehnout,“ dodává.

Moderátorka večera Irena Koutská otevřela další aspekt války na Ukrajině, když zmínila návod sociologa Daniela Prokopa, jak přicházející uprchlíky do naší společnosti co nejlépe začlenit. Téma přirozeně zarezonovalo. Problémem, a v tom se Olga Richterová s diskutujícími shodla, je komunikační stránka věci a schopnost vlády věci podávat občanům. V duchu motta „vejce jsou rozbita, alespoň z nich udělejme dobrou omeletu“ se snaží situaci nahlédnout optimističtější optikou a upozorňuje, že ačkoliv uprchlíci znamenají pro státní kasu nemalé náklady, nemusíme nutně skončit v červených číslech. Souhlasí však s Irenou Koutskou, že financování nemá být na úkor českých potřebných. Výzva to bude především pro české školství.

„Dobrá zpráva je, že děti jsou nejlevnější pojištěnci, ukazují to dlouhodobá čísla. Reálným aktuálním tématem je očkování proti spalničkám, které je u některých třeba dokončit,“ přiznává Richterová možný finanční náklad stejně jako financování asistentů pedagogů pro začlenění ukrajinských dětí do škol.

„Naštěstí to jazykové prostředí je nám blízké a děti si nový jazyk umí osvojit rychle. Déle trvá naučit se kvalitně psát. Ta investice se nám ale zčásti vrátí,“ domnívá se. Nepopírá také nutnost investic do dětských skupin a školek, které umožní příchozím ženám pracovat. „Je evidentní, že ta připravenost jít pracovat je obrovská a pro nás to opět bude investice, která se vrací, protože péče o děti je placená odvody pracujících rodičů,“ vypočítává. Uznává, že je třeba se vypořádat s nešvarem pracovních agentur a stylem zaměstnávání v „švarc systému“, na které jsou Ukrajinci dlouhodobě žijící v Česku zvyklí.

„Proto ty počáteční registrace a podpory příchozích, které jsme jako vláda rychle a důsledně chtěli. Není potom příliš snadné přejít do nelegálního zaměstnání,“ vysvětluje a shoduje se s ostatními, že problém je to komplexní. Jeden z diskutérů, který je současně i dobrovolníkem v uprchlickém centru Písková na Praze 12, potvrzuje, že mezi ubytovanými ženami je polovina středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných, kvůli strachu z jazykové bariéry projevují zatím zájem o manuální práce, což je rozhodně škoda, protože například ve zdravotnictví je velká poptávka po odbornících.

Podle Olgy Richterové je důležité zapojit kraje a obce, které mohou Ukrajinkám nabízet místa ve školství a zdravotnictví a využít tak praxi, s kterou mnohé přicházejí.

Dočasná bydlení – na Praze 12 se radnici podařilo zřídit provizorní bydlení pro stovku uprchlíků téměř za víkend – bude třeba časem nahradit trvalejším řešením. „Vláda bude řešit podporu z ministerstva pro místní rozvoj pro rychlou výstavbu montovaných jednotek a pro co nejrychlejší možnou výstavbu dřevostaveb, a také aby obce, které potřebují peníze na dostavby a renovace, na ně dosáhly co nejdříve,“ vypočítává a zdůrazňuje, že všechny tyto nové kapacity do budoucna ČR zůstanou. „Bydlení je příklad něčeho, kde jako země zmobilizujeme síly, abychom co nejrychleji umožnili bydlet co nejvyššímu počtu lidí prchajících před válkou, ale poté co se oni, nebo jejich část, vrátí, ty kapacity u nás zůstanou, budou navýšené.“

Jak z úst Olgy Richterové mnohokrát za večer zaznělo, jejím vnitřním nastavením je vděčnost za možnosti, které jí byly dány, a snaha je moudře využít pro správnou věc a pozitivní změnu. „Když dostaneme příležitost, je pak už jen na nás, jaký bude náš osobní vklad,“ říká politička, která si cení zájmu občanů a možnosti hovořit s nimi přímo. Zvládnutí nastalé situace bude o nasazení nás všech.