Vláda, potažmo Ministerstvo pro místní rozvoj, se snaží znovu vymyslet kolo respektive nový drahý státní megaúřad, místo toho, aby se jejich představitelé inspirovali v zahraničí a převzali některý z existujících funkčních modelů. Zpackaná novela stavebního zákona, kterou na sílu tlačí vláda a vyjde na desítky miliard korun, povede ke kolapsu stavebních řízení, zkomplikovanému čerpání peněz z evropské unie na stavební projekty a v konečném důsledku k ohrožení hospodářství státu. Dle aktuálního průzkumu Sdružení místních samospráv ČR převážná většina pracovníků stavebních úředníků očekává, že dojde k výraznému prodloužení stavebního řízení, tedy k přesně opačnému efektu, než slibuje paní ministryně Dostálová. Aktuální návrh nebyl ani řádně projednán, tlačí se jako poslanecký návrh, nemá zpracovanou žádnou analýzu dopadů (RIA), bude stát 23 miliard Kč, nejsou vůbec připravené navazující kroky a obce a města s novelou zásadně nesouhlasí.

Nemělo by zapadnout, že novela stavebního zákona způsobí také personální rozvrat hygienické služby. Do nového úřadu má totiž přejít část její agendy. V Praze se to týká asi 20 % pracovníků hygieny, kteří ale řeší i jiné úkoly. Každý přitom chápe, že oslabení pozice hygienické služby v této době je velmi hloupý a riskantní nápad.

Novela ani přes to všechno bohužel nesplní původní záměr “jeden úřad, jedno razítko”. Hasiči zůstávají samostatně a ani vlastníky infrastruktury (což je např. v Praze drtivá většina “razítek”) novela stavebního zákona vůbec neřeší. Památkáři a životní prostředí v podstatných oblastech zůstanou nejspíš také fungovat samostatně.

Výsledkem tak bude hlavně nový státní megaúřad, jehož agenda bude podstatně širší než dosavadních stavebních úřadů na obcích, např. kvůli převzetí části agend hygieny a dalších orgánů. Tento úřad však bude mít výrazný personální podstav, přestože dle průzkumu Sdružení místních samospráv pouze cca 40 % pracovníků stavebních úřadů chce přejít z obcí pod nový státní megaúřad. Většina by zůstala na obecním úřadu nebo odešla do důchodu či jinam.

Závěrem je nutné zdůraznit, že paní ministryně předvedla v rámci jednání o této novele unikátní dvojpodraz na samosprávy. Obcím a městům bylo slíbeno, že si budou moci rozvoj na svém území plánovat ve své režii místo státních úředníků. Dále bylo slíbeno, že se nebude zřizovat nový megaúřad, který by způsobil chaos v době, kdy bude nutné rychle čerpat evropské fondy na stavební projekty. Ani jeden z těchto slibů nebyl splněn, přitom udržitelný stavební rozvoj je pro obce zásadní otázkou. Samosprávy prezentovaly celou dobu jednotný názor. Po ministerstvu se chtělo jen to, aby vymyslelo, jak si z jedné rozpočtové kapsy do druhé přendat peníze, které se už nyní na územní plánování z našich daní vydávají.