Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych Vás srdečně přivítal zde na Mariánském náměstí před budovou pražské radnice na vernisáži výstavy Praha 1989 v období, kdy si připomínáme třicáté výročí sametové revoluce.

V roce 1989 mi bylo osm let, vyrůstal jsem ve Zlíně, takže se k nám informace dostávaly s určitý zpožděním. Více si pamatuji spíše společenskou transformaci v 90. letech. Ale tehdy mi přišlo, že dospělí ani nevěřili, že se něco takového vůbec děje.

Když jsem si procházel výstavu, tak jsem z fotek cítil, že události roku 1989 s sebou nesly obrovskou naději. Naději na politickou i společenskou změnu. Jen prvních voleb se účastnilo 98 % obyvatel a polovinu hlasů získalo Občanské fórum. Naděje, která tam tehdy byla, byla možná v něčem trochu naivní. Dnes je však dobré ohlédnout a podívat se na to, co se povedlo a co se nikoli. Většina věcí se povedla. Je důležité si uvědomit, že principy a hodnoty, za které jsme tehdy bojovali, nejsou zadarmo.

Demokracie, svoboda, právní stát nebo i respekt k názoru druhých – to jsou záležitosti, o které je důležité neustále bojovat, nejsou z adarmo a jsou výsledkem zápasu celých generací lidí, kteří to nevzdali. A díky nim můžeme dnes slavit toto výročí.

Sedmnáctý listopad je den, který se osudově do naší historie zapsal hned dvakrát. V roce 1939 byli nacistickými okupanty zavražděni student Jan Opletal a dělník Václav Sedláček. Následné demonstrace pak vedly k uzavření českých vysokých škol a n&aacut e;sledně mnoho studentů a učitelů bylo popraveno nebo odvlečeno do koncentračních táborů. O padesát let později, při připomínce těchto událostí, se studenti odkazovali právě na odvahu některých lidí, kteří se v roce 1939 rozhodli bojovat proti totalitě. Je správné, že právě letos, cítíme ve společnosti ještě větší sílu těchto odkazů.

Možná je vhodná chvíle odhlédnout trochu i od minulosti a zamyslet se, že i v dnešním světě je celá řada dalších zemí, kde stále ještě lidé nedosáhli osudu velkého vítězství tak jako my v roce 1989. V zahraničí jsou stále lid&eac ute;, kteří bojují o holý život kvůli totalitním a autoritářským režimům. Jsou to například země, které jsou na Blízkém východě nebo aktuálně i v Hongkongu. Je smutné, že i v naší společnosti jsou hodnoty jako svoboda, demokracie, respekt k názoru druhých nebo právní stát často skrytě a pomalu erodovány. Bohužel k tomu přispívají i někteří vrcholní představitelé našeho státu.

Každopádně nesmíme být k tomuto potlačování lhostejní. Víru v demokracii a svobodu slova si nesmíme nechat vzít. Nenechme se zastrašovat, nenechme si vzít odvahu vést veřejnou diskuzi. Hlas lidí by měl být slyšet dnes, stejně jako byl slyšet v roce 1939 a 1989.

Děkuji za pozornost a přeji Vám hezký zážitek při oslavách výročí.