V programu schůze rady Hlavního města Prahy jsou některé body, proti kterým Piráti ostře protestují. Jedná se o zakázky a řešení, která jsou nevýhodná, zastaralá nebo občanům nic nepřinesou. Budou-li tyto body schváleny, prokáže se, že vedení Adriany Krnáčové není schopno řešit moderní informační technologie. Namísto moderních řešení neustále živí staré problémové softwary, které mnohdy nevykonávají ani svou základní funkcionalitu. Dodavatelé těchto technologí jen inkasují další a další peníze. Mezi nejkřiklavější příklady patří:

TED za 11 milionů Kč ročně

Systém TED se používá k přípravě usnesení a jejich zveřejnění. Avšak nefunguje správně. Jsou s ním dlouhodobé problémy. Mnoho tajemníků výborů si na něj stěžuje. To vede k tomu, že drtivá většina oficiálních materiálů pro výbory je sdílena přes ulož.to, leteckou poštu a podobné služby. Jedním z problémů je, že nelze zasílat odkazy na usnesení, na což jsme opakovaně upozorňovali. Jedná se o naprosto triviální funkcionalitu, kterou umí snad veškeré systémy na správu dokumentů, včetně těch nejjednodušších. Magistrát nám napsal, že tento problém nehodlá řešit.

Při podrobnějším zkoumání Piráti zjistili, že TED plní funkci document managment systému s několika rozšířeními. Bylo by velmi snadné ho nahradit bezvadným a funkčním systémem, postaveným na standardizovaných technologíich. Takový už používají např. některé městské části. I sám magistrát má koupené licence na další software, které by k danému účelu šlo použít lépe.

Proxio za víc než 18 milionů Kč ročně

Proxio/Agendio je software využívány k rozličným agendám jako je evidence majetku, evidence různých poplatků apod. Výrobce, firma Marbes, systém vyvíjela pro Prahu, město si ale nekoupilo dostatečné licenčí práva a umožňuje tak výrobci udržovat závislost na sobě samém. Kromě toho se tak dodavateli podařilo software prodat i dalším městům, ačkoliv vývoj zaplatila Praha. Marbes vede extrémně agresivní politiku. Když o jejich praktikách napsal zastupitel Mikuláš Ferjenčík, požadovali smazání článku a podali na něj žalobu. Případ nakonec skončil u soudu. Ferjenčík vyhrál, v naší zemi se za pravdu v tomto případě netrestá. Bohužel ani z tohoto případu se vedení Prahy nepoučilo.

Datové centrum za 38 milionů Kč

Tento projekt¹ má zásadní důležitost, proto se mu Piráti věnují intenzívně věnují. Upozorňovali jsme na některé zarážející nesrovnalosti již ze samotného vypsání výběrového řízení. Bohužel to dopadlo přesně podle nejhoršího předpokládaného scénáře. Nejlevnější nabídka byla vyřazena, protože nesplnila neodůvodněná kriteria, která zde byla šitá na míru konkrétnímu dodavateli a opsána z jeho prospektů. Tato zakázka určí technologickou základnu (a tím mnohdy i dodavatele) na roky dopředu.

Piráti trvale poukazují na to, že pro město je nejhorší, když nastane závislost na jednom dodavateli a vyloučí se konkurence z procesu ekonomické soutěže. Tato situace je známá jako vendor lock-in. Při použití otevřených standardů a správných linencí vendor lock-in nehrozí. Ale radnice na to nedbá a vlastní nekompetentností způsobuje městu jak ekonomické ztráty, tak i snížení efektivity správy pro úředníky i obyvatele města.

Existují i další příklady hloupých rozhodnutí. Například nová Turistická karta o níž ještě přineseme materiál.

Zastupitel Ondřej Profant tristní stav IT zakázek komentuje: “Tento software by mělo spíše kupovat Muzeum hlavního města Prahy než Magistrát.” A vědom si naléhavosti situace, dodává: “Hlavním problémem je, že se aktivně nepracuje na nápravě stavu. Vždy se jen řekne, že ‘věc nelze řešit jinak’. Ano, věc nelze řešit, pokud město nevyvinulo žádnou snahu o jiné řešení. Magistrát předpokládá, že mu někdo dodá zcela hotové řešení pod nos. Což je samozřejmě naivní představa.”