Kauza demolice pražské budovy Transgasu nebo rozpadající se budovy nádraží Vyšehrad, zámku v Sedleci či dvou vil v Bubenči dokazují, že zájmy developerů dnes už často převáží zájem zachovat naše kulturní dědictví pro další generace. To chtějí Piráti změnit.

Piráti deklarovali ve svém volebním programu v roce 2017, že památky chtějí zachovat i pro další generace s požadavkem, aby odborná vyjádření Národního památkového ústavu byla závazná. Dnes mají totiž stanoviska památkového ústavu pouze charakter doporučení. Téma tzv. dvojkolejnosti památkové péče rezonuje i mezi odborníky, to mimo jiné potvrdil zaplněný prostor Konírny Šternberského paláce, kde jsem v březnu 2019 uspořádal seminář Pámátková péče a stavební právo.

Přípravil jsem proto novelu zákona o státní památkové péči, která si klade za cíl provést transformaci organizačního uspořádání státní památkové péče spojením odborné a výkonné složky do jednoho úřadu s rozhodovacími pravomocemi a závaznými souhlasnými stanovisky. Tedy vznik Národního památkového úřadu a krajských památkových úřadů s detašovanými pracovišti v obcích s rozšířenou působností. Vyřeší se zejména problém chybějícího odborného zázemí při posuzování žádostí v oblasti památkové péče, urychlí a zjednoduší celý proces vyřízení jednotlivých žádostí a ušetří peníze z obecních rozpočtů, neboť podřízené památkové úřady budou nově financovány ze státního rozpočtu.

Navržené změny by přispěly k náležitému plnění závazků vyplývajících z Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy a dalších mezinárodních úmluv týkajících se ochrany kulturního dědictví, ke kterým se Česká republika zavázala. Z těchto mezinárodních závazků vyplývá také jedna z dalších priorit Pirátů, kterou je účast spolků na ochraně památek. Je důležité hledat rovnováhu všech zájmových pohledů na problematiku státní památkové péče, která se musí stát přehledná, srozumitelná a předvídatelná.