Projev Zdeňka Hřiba při příležitosti otevření výstavy Praha 1989

Projev Zdeňka Hřiba při příležitosti otevření výstavy Praha 1989

Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych Vás srdečně přivítal zde na Mariánském náměstí před budovou pražské radnice na vernisáži výstavy Praha 1989 v období, kdy si připomínáme třicáté výročí sametové revoluce.

V roce 1989 mi bylo osm let, vyrůstal jsem ve Zlíně, takže se k nám informace dostávaly s určitý zpožděním. Více si pamatuji spíše společenskou transformaci v 90. letech. Ale tehdy mi přišlo, že dospělí ani nevěřili, že se něco takového vůbec děje.

Když jsem si procházel výstavu, tak jsem z fotek cítil, že události roku 1989 s sebou nesly obrovskou naději. Naději na politickou i společenskou změnu. Jen prvních voleb se účastnilo 98 % obyvatel a polovinu hlasů získalo Občanské fórum. Naděje, která tam tehdy byla, byla možná v něčem trochu naivní. Dnes je však dobré ohlédnout a podívat se na to, co se povedlo a co se nikoli. Většina věcí se povedla. Je důležité si uvědomit, že principy a hodnoty, za které jsme tehdy bojovali, nejsou zadarmo.

Demokracie, svoboda, právní stát nebo i respekt k názoru druhých – to jsou záležitosti, o které je důležité neustále bojovat, nejsou z adarmo a jsou výsledkem zápasu celých generací lidí, kteří to nevzdali. A díky nim můžeme dnes slavit toto výročí.

Sedmnáctý listopad je den, který se osudově do naší historie zapsal hned dvakrát. V roce 1939 byli nacistickými okupanty zavražděni student Jan Opletal a dělník Václav Sedláček. Následné demonstrace pak vedly k uzavření českých vysokých škol a n&aacut e;sledně mnoho studentů a učitelů bylo popraveno nebo odvlečeno do koncentračních táborů. O padesát let později, při připomínce těchto událostí, se studenti odkazovali právě na odvahu některých lidí, kteří se v roce 1939 rozhodli bojovat proti totalitě. Je správné, že právě letos, cítíme ve společnosti ještě větší sílu těchto odkazů.

Možná je vhodná chvíle odhlédnout trochu i od minulosti a zamyslet se, že i v dnešním světě je celá řada dalších zemí, kde stále ještě lidé nedosáhli osudu velkého vítězství tak jako my v roce 1989. V zahraničí jsou stále lid&eac ute;, kteří bojují o holý život kvůli totalitním a autoritářským režimům. Jsou to například země, které jsou na Blízkém východě nebo aktuálně i v Hongkongu. Je smutné, že i v naší společnosti jsou hodnoty jako svoboda, demokracie, respekt k názoru druhých nebo právní stát často skrytě a pomalu erodovány. Bohužel k tomu přispívají i někteří vrcholní představitelé našeho státu.

Každopádně nesmíme být k tomuto potlačování lhostejní. Víru v demokracii a svobodu slova si nesmíme nechat vzít. Nenechme se zastrašovat, nenechme si vzít odvahu vést veřejnou diskuzi. Hlas lidí by měl být slyšet dnes, stejně jako byl slyšet v roce 1939 a 1989.

Děkuji za pozornost a přeji Vám hezký zážitek při oslavách výročí.

Sdílení je aktem lásky

Navrhni úpravu